Just gotta deny the light and let it shine.

21. června 2011 v 10:31 | Rosie |  GOD
Tumblr_ln3m5dzw7b1qlx2d0o1_500_large
Zapínám počítač s úmyslem rozepsat se o sobě a svých trápeních. Vzpomínám, píšu, přemýšlím a mažu. Vypínám počítač, sednu si na zem a poslouchám tupě to ticho kolem. Nic není tak zlý jak to vypadá a naopak. Píšu tuny smutných textů, skládám melodie na čtyř chytlavých akordech. Známky jsou uzavřené, do nové hudební sezony, jak tomu říkám já, zbývá ještě víc než půl roku. Začíná léto, i když se to projevuje jinými způsoby, než bychom chtěli.

Každý žijeme ve své realitě a ve svých nadějích. Život je o šancích, které promrháme, nebo je přijmeme a využijeme nebo pokazíme. Hrajeme si na důležité. Jako teenageři si hrajeme na dospělé. Hrajeme si na nevinné, a přitom jsme právě my těmi nejhoršími podrazáky. Křivá realita, aby nám nebylo zle? Když přemýšlím nad sebou, nemůžu jinak než děkovat, že je tu někdo kdo mi tohle všechno může odpustit.

Dělámě věci tak, jak si myslíme, že je to správně, nebo žijeme podle toho co dělají ostatní? Chvěje se nám srdce radostí, když jsme blízko člověka, kterého milujeme a přitom se tváříme znechuceně, aby si ostatní nic nepomysleli? Sakra, jo. Tohle dělám já. Jsem sketa, protože nedokážu přiznat své kamarádce že mám ráda stejnýho kluka jako ona. Neumím přiznat jemu, že to nezištné ochomýtání kolem není jen z naděje na přátelství.

A pak navrch lžeme, jiným. Sami sobě. Jsme permanentní lháři. Masochisté. Podvodníci. A věc, která mě na nás, lidech tak odpuzuje, je že to děláme ve svůj prospěch. Nehledáme odpovědi, zjednodušujeme to, co by se nikdy nemělo zjednodušovat.

A přitom je místo, kde můžeme hledat pomoc a porozumění. Jen je potřeba soustředit svoje depresivní myšlenky na hledání. Protože kdo hledá, ten najde. Kdo klepe, tomu bude otevřeno.
Rosie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama